hrůzné příběhy zvířat
Slepice nemá jméno. Žádná Cajda nebo Trajda. Říkejme jí slepice X. Je mezi dalšími slepicemi A – Z v kójích, nebo jak se ty drátěné ohrady jmenují, aby nesla. Tedy – nosnice X. Dokud nosnice X produkuje vejce, dostává před zobák do korýtka něco nasypaného a ve vedlejší rýze koryta má vodu. Aby se dostala potravě a k vodě, musí prostrčit krk mezi dráty. Prostrkává ho často, protože zobat a pít se musí, zejména když se má snášet. Protože ho prostrkává často, drát odere peří z krku. Slepice X je holokrká. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Když přestane, je vyndána z kóje a brzy zlikvidována. Člověk, který ji z kóje vyprošťuje, si všimne, že drát z podlážky je ve slepičím pařátku zaklíněn tak pevně, že ho skoro nejde odtrhnout. Musí vyvinout sílu, aby slepici X vyrval od podlážky. „Hele,“ řekne člověk ke druhému člověku,“ tý slepici přirostly hnáty k podlaze!“
Velrybí matka má mládě. Plují mořem jako velký tlustý modrý anděl a andělátko. Na tu obrovskou masu, jakou jsou, mají až taneční pohyby. Člověk, který to pochopí, natočí o nich film. Natočí film o tančících modrých andělech modrých moří, kteří jeden ze svých tanců zbarví doruda. Do vod se nezřítí slunce ani ohnivá kometa, jen dobrý střelec velrybářské lodi tu modrou andělici zabije. Modré velrybí andělátko ne…to tam zůstane.Ale třeba bude mít štěstí, třeba zahyne někde na pokraji špinavého moře, plného lidských odpadků, třeba mu nebude dlouho teskno po matce…
Dveřmi, které byly naproti těm, u kterých jsem stál, přiváděli právě červeného vypaseného vola. Táhli ho dva lidé. Ještě ho ani nedostali dovnitř, a tu jsem spatřil, jak mu jeden řezník napřáhl nad šíjí nůž a jak ho zarazil. Vůl, jako by mu podrazili najednou všecky čtyři nohy, svalil se na břicho, převalil se rychle na bok a tloukl nohama a celým zadkem. Hned tu byl řezník, který se vrhl býkovi na předek ze strany, kam býk nohama netloukl, uchopil ho za nohy, přitlačil mu hlavu k zemi a druhý řezník mu podřízl nožem hrdlo, z pod hlavy se řinula černočervená krev a umazaný chlapec podchytil její proud do plechové nádoby. Po celou dobu co to dělali, vůl škubal bez ustání hlavou, jako by se pokoušel povstat a všema čtyřma nohama kopal do vzduchu. Nádoba se brzy naplnila, ale vůl byl stále živ a nazdvihuje břicho, bil těžce zadníma i předníma nohama, takže se mu řezníci vyhýbali. Když prvá nádoba byla plna, chlapec ji odnesl do továrny na bílkoviny, druhý chlapec nastavil druhou a také ta se plnila. Ale vůl stále škubal břichem a tloukl zadníma nohama. Když přestala téci krev, řezník zvedl volovi hlavu a začal stahovati s něho kůži. Vůl sebou házel dále. Hlava byla obnažena, byla červená, bíle protkaná a zůstávala ležeti tak, jak ji položily řezníci. Po obou stranách visela z ní kůže. Nato druhý řezník vzal býka za nohu, vyvrátil ji a odřízl. Na břichu a ostatních nohách bylo ještě pozorovat škubání. Odřezali i ostatní nohy a naházeli je na místo, kam odhazovali nohy skotu patřícího témuž pánu. Pak vytáhli mrtvé tělo na jeřáb a pověsili je, tu se již nehýbal.
Pes přítel člověka
Mladý muž je naštvaný: jeho přítelkyně se musí učit na zkoušku, a tak ho pošle na velký nákup samotného - navíc s malým synem a výstavní pudlí dámou. Po vyčerpávajícím nákupu chce muž naložit věci do zavazadlového prostoru auta, ale když otevře kufr zjistí , že zapomněl vrátit přepravku a odchází. Když se pak vrátí k autu, naskytne se mu hrůzná podívaná : synek v autě řve jako pominutý, jeho tvář je zalitá krví - a z huby jeho psa kape krev. Muž neváhá ani vteřinu, vlítne do auta, popadne psa a vyhodí ho z auta tak nešťastně, že ten skácí k zemi a přerazí si vaz. Pak vyndá z auta i synka- a až teď vidí to co se doopravdy stalo : do vozu vznikla obrovská krysa a napadla malého kloučka - pes se do ní ale odvážně pustil a krysu zakousl....